Bohatství Lichtenštejnů bylo opravdu ohromné - náleželo jim v Rakousku na 200.000 ha velmi výnosných polí a lesů. Část výtěžku věnovali na umělecké okrášlení svých sídel.
   Zájem o umění a umělce byl v rodě lichtenštejnském tradiční. Celá řada panujících knížat sbírala systematicky obrazy, stavěla zámky, zakládala kostely a nyní se obdivujeme jimi nashromážděným uměleckým pokladům. I když se neřídili doslovně větou, kterou napsal kníže Karel Eusebius ve svém Díle o architektuře: “Peníze jsou k tomu, abychom zanechali po sobě krásné pomníky na věčnou a nesmrtelnou památku”, přece snaha okázale projevit bohatství svého rodu častým urozeným a vznešeným hostům vedla je k provádění nádherných staveb.

   Původcem prvních velkolepých staveb byl kníže Karel Eusebius (vládl 1627-1684), syn Karla I. Lichtenštejna, známého předsedy hrdelního soudu nad vůdci stavovského povstání. Ve svém mládí cestoval a když se ujal vlády, snažil se dodat své residenci ve Valticích takového lesku, jaký poznal na dvoře Ludvíka XIII. Přestavěl farní chrám, skupoval na vnitřní výzdobu komnat umělecké výtvory a rozvinul na své residenci tak rušný život, jakého nebylo nikdy ani před tím, ani potom.
   Pro své dvořanstvo koupil a upravil několik měšťanských domů, obklopil se tělesnou stráží 50 jezdců v zářících uniformách, jinoši z nejvznešenějších rodin sloužili při jeho dvoře jako panoši, znamenitý orchestr a divadelní společnost zaháněla dlouhou chvíli četným hostům. O velkých svých dvou zálibách - o architektuře a chovu koní - napsal obsáhlá díla a mnozí panovníci pyšnili se koňmi, které od něho obdrželi darem. Rozšířil Boří les a pořádal v něm velkolepé štvanice, jimž se vyrovnaly málokteré jiné a jež lákaly do Valtic vysoké osobnosti z celé Evropy.
   K tomu všemu potřeboval mnoho peněz. Dal proto podnět k hledání zlatých žil na Valticku, povolal k sobě dva alchymisty a zařídil jim pracovnu, aby v ní objevili toužebně hledaný “kámen mudrců”, jenž promění kovy ve zlato a stříbro, vyléčí nemoci a omladí stárnoucí tělo. Když se však slibovaný výsledek dlouho nedostavoval, byli alchymisté po smrti Karla Eusebia propuštěni.


   Podobné časy se opakovaly za vzdělaného a uměnímilovného knížete Aloisia I. (vládl 1781-1805), jenž byl velkým přítelem zahradních a lesních kultur. Vystavěl ve Valticích zámecké divadlo, opatřil je dekoracemi a bohatou garderobou. Po tři měsíce každého roku v něm provozovala vídeňská divadelní společnost rozmanité hry. Zbudoval také minaret v Lednici.

 

   Většinu letohrádků v okolí Valtic provedl nástupce jeho kníže Jan I. (vládl 1805-1836), který je znám jako statečný a proslulý vůdce jízdy za napoleonských válek. Jako mladík bojoval za Josefa II. ve válkách s Turky a získal si řád Marie Terezie. Ve válkách francouzských zasáhl často úspěšně se svou jízdou v četných bitvách, ať již r.1805 u Slavkova nebo r.1809 u Ašprů. Po skončených válkách se věnoval správě svého panství, jež ozdobil četnými stavbami v renesančním a empírovém slohu. Jsou to stavby: Reisten - kolonáda, Rendez-vous, Tři grácie, Nový dvůr, Apollonův chrám, Rybniční a Hraniční zámek.



 

   Nástupce jeho kníže Alois II. (vládl 1836-1858) byl vášnivý lovec. Vystavěl proto Hubertovu kapli v Bořím lese. Zařídil také ženský klášter; ten však neměl dlouhého trvání.







   Kníže Jan II. (vládl 1858-1929), jenž velmi štědře přispíval na všechny podniky, ať již to byla stavba školy, nové radnice, školky aj., I nemocnice Milosrdných bratří ve Valticích vděčí mu za jeho velkou přízeň. Mnoho peněz věnoval na novou úpravu některých staveb, rozmnožoval dosavadní umělecké poklady novými nákupy. Poněvadž zůstal neženatý, nastoupil po něm jeho bratr kníže František I.