Na vrcholu nepřístupné skály ve východní části hřebene Pálavy stojí hrad o půdorysu nepravidelného obdélníku rozměrů 65x20m. Hrad vznikl počátkem 13. stol. a byl královským majetkem. Vysoké hradební zdi obklopovaly sídlo. Chybí však pro většinu středověkých hradů tak typická věž. Hlavní tíha obrany spočívala na neobyčejně vysoké a silné obvodové zdi. Do vnitřního hradu se přicházelo dvěma branami ze západu. Výhodná strategická pozice hradu zdůvodňovala jeho držení zeměpánem. Když ho král Jan Lucemburský r. 1334 zastavil v léno pánu Hartneidovi z Lichtenštejna, jeho strategický význam už slábl. V souvislosti s náporem tureckých vojsk směrem k Vídni se situace změnila. Nebezpečí tureckého vpádu a změna válečné techniky si ve třicátých letech 16. století vynutily úpravu hradu a výstavbu mohutné předsunuté pevnostní věže. Po polovině 16. století byla přestavěna i obytná křídla. Finanční potíže řešili Lichtenštejnové prodejem hradu i mikulovského panství. Ditrichštejnové, kteří hrad v roce 1575 získali, pokračovali ve stavební činnosti. Výsledky jejich práce však zničili Švédové, kteří jej v roce 1645 vypálili a zdejší kraj zpustošili. V roce 1683 hrál hrad roli hlásky, která varovala před blížícími se Turky, koncem 18. století byl již ve zříceninách. Ještě sloužil věžní zvon, jímž se zvonilo na poplach před blížící se bouří nebo se upozorňovalo na požáry. Potom už hrad čekal osud, tak podobný ostatním stavbám tohoto druhu. Stal se zásobárnou stavebního materiálu pro obyvatele okolních obcí a pomalu se rozpadal. Před hradem Děvičky stojí tři skalní útesy. Jsou to podle pověsti zkamenělé dívky. Odtud pochází i název hradu - Děvičky, Dívčí hrad.